Magnetická zkouška
Magnetická zkouška (dále jen MT) je nejpoužívanější metodou nedestruktivního zkoušení materiálu (NDT). Hlavní aplikace jsou v automobilovém a leteckém průmyslu a dále v energetice a dopravě. Vzhledem ke své jednoduchosti a nenáročnosti na provádění je jednou z nejdůležitějších metod i při servisu provozovaných zařízení. MT jsou zjišťovány povrchové a podpovrchové vady jako jsou trhliny, praskliny, póry, vměstky apod. feromagnetických materiálů. Za feromagnetické materiály se považují železo, kobalt a nikl. Pro jiné materiály než feromagnetické nelze MT použít.
Princip metody
Vhodným zmagnetováním feromagnetického materiálu dojde k jeho magnetickému nasycení. Případná vada v materiálu má jiné magnetické vlastnosti - většinou bývá nemagnetická ( vzduch v trhlině, struska, plyn v póru). V místě vady dochází k deformaci magnetického pole, jeho siločáry vystupují nad povrch. Vzniká tzv. rozptylový magnetický tok, který je nositelem informace o místní změně magnetických vlastností. Na povrch materiálu se nanáší jemný feromagnetický prášek, jenž se magneticky přichytí na povrch, avšak pouze v místě rozptylového toku. Prášek na povrchu vytváří indikaci, zobrazující reliéf rozptylového toku způsobeného vadou. Indikace se hodnotí na základě vizuálního vjemu barevného nebo jasového kontrastu.
Ukázka magnetické zkoušky je zde:
